Kameník Vrána pracoval kdysi dávno v blízkosti rybníka Pařezáku. Byl teplý letní den a on se potil při dobývání pařezů. Když zaslechl zvony, usadil se ve stínu a začal obědvat. Náhle zaslechl podivný hlas: "Hodina odbila a ještě nepřišel." Nikde nikoho neviděl. Pokračoval v jídle, když v tom se znovu ozvalo: "Hodina odbila a ještě nepřišel." Když se vrátil k práci a zvolání se opakovalo potřetí, nevěnoval mu pozornost. Posléze uviděl řeznického mládence, jak se chystá koupat v rybníce. Neblahé tušení ho přimělo varovat jej, aby vstupoval do vody. Mládenec se jen usmíval, ale nakonec od svého úmyslu upustil. Chystal se k odchodu. Sotva však ušel několik kroků, padl na zem jako bleskem zasažený a proměnil se v hromádku prachu.
Své vyprávění končíval starý Vrána vždy stejnými slovy: "Věk na něj zavolal, na někoho volá dříve, na někoho později."
Zde hledá 
