Jirous je velký Magor a ještě větší básník

25. listopadu 2006 v 6:45 |  Vzpomínky a osobnosti
Ivan Martin Jirous zvaný Magor se narodil 23. září 1944 v Humpolci. Jirous je zakladatelem a společně s Egonem Bondym vůdčí osobností českého undergroundu, uměleckým kritikem, publicistou, básníkem a prozaikem. Užívá také dalšího pseudonymu Jan Kahan nebo šifry /kubl/. Autorem přízviska Magor je Eugen Brikcius. Po maturitě na SVVŠ v Humpolci pracoval Jirous rok jako topič a stavební dělník. Od roku 1963 studoval dějiny umění na FF UK. V roce 1968 se měl stát bakalářem, ale vlivem politických událostí tohoto roku se stal pouze vyřazeným absolventem bez titulu. V té době se již naplno věnoval českému undergroundu. Od třetího ročníku FF byl Magor redaktorem časopisu Výtvarná práce a přispíval výtvarnými kritikami i do revue Výtvarné umění. Od roku 1967 navazuje spolupráci s hudební skupinou The Primitives Group, jež trvá do až do roku 1969, kdy se skupina rozpadá a Magor se přidává k mladé rockové kapele The Plastic People Of The Universe. Jirous se stává uměleckým vedoucím Plastiků a postupně se stává vůdčí osobností českého undergroundu.
V letech 1973 - 1974 byl odsouzen na 10 měsíců za hospodské nedorozumění s vysloužilým příslušníkem StB. Byl organizátorem řady ilegálních koncertů skupiny Plastic People. Legendárním se stal koncert v Českých Budějovicích, kde bylo zatčeno a odsouzeno na 20 osob z řad umělců undergroundu. Tato událost vyvolala velký rozruch, v jehož čele stál Václav Havel. Vzbouřená vlna odporu měla přímý vliv na vznik Charty 77, kterou hned po návratu z vězení Jirous spolu s celou řadou dalších členů undergroundu podepsal. Magor byl původně odsouzen na 7 let, ale nakonec si odseděl jen rok a půl. Po 37 dnech na svobodě byl ale znovu odsouzen na 8 měsíců pro výtržnictví na výstavě J. Laciny. Odvolací soud mu pak trest prodloužil na 18 měsíců. V roce 1981 byl odsouzen za činnost v samizdatovém časopisu Vokno na tři a půl roku odnětí svobody. Toto období strávil ve věznici v Litoměřicích, v Ostrově nad Ohří a ve Valdicích, kde vznikla Magorova nejvýznamnější sbírka Magorovy labutí písně. Tato sbírka byla z Valdické věznice propašována ještě před Jirousovým propuštěním a v roce 1985 jí byla udělena Cena Toma Stopparda. Do vězení putoval opět za 3 roky, v říjnu 1988 byl odsouzen na 16 měsíců a byl propuštěn v listopadu 1989, kdy mu byl zbytek trestu prezidentem republiky odpuštěn. Odsouzen byl tedy dohromady pětkrát a celkem ve vězení strávil osm a půl roku. Jirous bojoval proti režimu společně s řadou dalších umělců, jako byl např. Bondy, Havel a Knížák.
V polovině 60. let se věnoval uměleckým a hudebním studiím. Ty se vyznačovaly hlavně jasným označováním problémů - píše bez jakýchkoliv zábran. Tyto práce publikoval především v časopisech Výtvarná práce, Výtvarné umění, Divadlo a Sešity pro mladou literaturu. Po zahájení normalizace, která znamenala Magorův vstup do ilegality, vydával své články hlavně v samizdatovém časopise Vokno, na němž se od roku 1979 redaktorsky podílí. Dále vydával v časopisech Revolver Revue, Infoch, Jazzstop, Dialogy, Obsah atd. Básnickátvorba Ivana Martina Jirouse měla svůj debut v roce 1975, kdy byla samizdatově vydána jeho první sbírka Magorův ranní zpěv. Dále následovaly sbírky Magorova krabička (1979) a Mládí nevykouřené (1980), které vyšly rovněž v samizdatu. Tato básnická tvorba se vyznačuje inspirací Bondyho tzv. trapnou poezií. Na dadaistickém pozadí, které vychází z trapné poezie, se objevují i prvky křesťanské pokory. V samizdatu vychází také Magorovo borágo a Magorova mystická růže (obě 1981). V roce 1985 vychází Ochranný dohled a již zmiňované Magorovy labutí písně - zde se odráží vězeňské prostředí, ve kterém sbírka vznikla - úryvky z vězeňského deníku, vzpomínky na rodinu a přátele, modlitby a žalmy, sebeironické glosy a epigramy. Z autorových vězeňských zkušeností čerpá i sbírka Magorovi ptáci (1987). Žánrově novou a ojedinělou je v Jirousově tvorbě sbírka básní a pohádek pro děti Magor dětem (1986) - určeno jeho dvěma dcerám Františce a Martě; na rozdíl od jiných sbírek zde nepoužívá vulgarismy a cynismy.
Jirous většinu svých básní věnuje lidem z okruhu lidí z undergroundu, z okruhu svých přátel. Objevuje se zde celá řada jmen - Egon Bondy, Andrej Stankovič, Dana Němcová, Petr Uhl, Filip Topol aj. Své milostné básně věnoval první manželce Věře, ale především druhé manželce Juliáně. Jirous se sám objevuje v řadě literárních děl Egona Bondyho.
Básníci undergroundu neoslovují široké masy, ale pouze velice úzké skupiny lidí, mnohdy dokonce pouze jednotlivce. Píší poezii pro sebe. Je to jev, který platí pro celou undergroundovou poezii.
Na sklonku roku 1998 byla Lidovými novinami pořádána volba nejzajímavější knihy uplynulého roku. Za rok 1998 tento titul získala kniha Magorova summa. Tato kniha je chronologicky uspořádaným souborem takřka všech Jirousových textů. Obsahuje celkem13 básnických sbírek, z nichž 8 jich bylo vydáno.
Jirous působí ve srovnání s Egonem Bondym sympatičtěji. Je to hlavně díky jeho neústupnosti a jeho jednoznačně pravicovým postojem. Magor na sebe upozornil a získal popularitu hlavně díky svému provokativnímu jednání a vystupování, ve kterém veřejně ukazoval svůj odpor ke komunismu. Tímto si získal své čtenáře a také místo v naší literatuře. Oficiální stránky The Plastic People Of The Universe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

*** ZNÁTE TO NA HUMPOLECKU ? ***

ŽIJU TADY 40.6% (1438)
MÁM ZDE CHATU, CHALUPU 10.7% (380)
ANO, ZNÁM TO TAM 16.5% (585)
OBČAS TUDY PROJÍŽDÍM 5% (176)
JEDNOU JSEM TAM BYL(A) 7.6% (271)
NIKDY JSEM TAM NEBYL(A) 19.6% (695)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Navštivte mojí fotogalerii

http://www.petrpechac.cz/




  

Přeji krásný den