Po hrázi rybníka Touškova chodil starý Vávra ze Zdislavic z práce. Jednou tam uviděl bezhlavého koně. Měl u sebe proti kouzlům hůl z klokočového dřeva, a tak ho napadlo, že se na koni projede, byl to starý kavalerista. Vyhoupl se na bělouše a holí jej pobízel do běhu. Zdálo se mu ale, že kůň běží pomalu. Tloukl ho proto holí a po každé ráně volal: "Jedna!" Kůň s ním běžel až na hráz skalského rybníka. Tam se náhle zarazil. Nic netušící Vávra sletěl do trávy. Slyšel, jak kůň povídá: "Při jedné jsi mně bil. Kdybys byl řekl `dvě`, dostal bys také ránu, ale ta by tě zabila. Měl jsi štěstí." Pak skočil do rybníka a voda se za ním zavřela.



































