na Blog.cz

Když heralecko-humpolecká vrchnost opustila kolem roku 1600 již nehostinný hrad Orlík a postavila si pohodlnější zámek v Herálci, na pustém Orlíku zůstal jen myslivec. Ale i pro něho byla brzy postavena myslivna, která stála při staré formanské cestě z Humpolce do Brodu. Od roku 1785 se na jejím místě uvádí panská hospoda. Sloužila vyjížďkám vrchnosti na pustý hrad, občerstvení pocestných na kolemjdoucí silnici a výletníkům a mládeži z města. Na hospodu se nevztahovala různá městská omezení, zábavy nebyly nijak omezovány, a tak dostala jméno Rozkoš. Název pak přešel na celou obec, ke které patřil i Bransoudovský dvůr, dnes chatová kolonie.

S rozvojem soukenické výroby rostl i počet stavení na Rozkoši. Bohužel mnohá z nich v době rozpadu Orlíka vděčí za svůj stavební materiál právě troskám hradu. Rozebíráno bylo nejen zdivo, ale i tesané kameny z hradního schodiště i ozdobná ostění.

Dominantu Rozkoše tvoří Orlík, Socha sv. Jana je zase nejcennější památkou. Je to dílo světově proslulého barokního sochaře Matyáše B. Brauna, který pracoval na výzdobě mnoha českých paláců a světově se proslavil na výzdobě Šporkova Kuksu a komplexem soch na Karlově mostě v Praze. Rozkošská socha na rozcestí do Herálce pochází z let 1710 - 1720 a měla stát zřejmě někde v Praze, ale byla po dohotovení poškozena a koupil ji herálecký pán, říšský diplomat a vyslanec Michal Achác z Kirchnerů. Pískovcová socha je v nadživotní velikosti, esovitě prohnutá, v pravici drží kamenný kříž a v levici tepanou kovovou ratolest. Povětrnostní poměry, neodborné zásahy silničářů a zvýšený provoz kolem sochy, značně poškodily umělecké dílo mimořádné hodnoty.

Ti, kteří tudy někdy projížděli, jistě nezapomenou na Rozkošský kopec s nebývale velkým spádem. Pamatuje jistě mnoho havárií a neštěstí. Musel dělat potíže hned od vzniku této "erární" státní silnice Polička - Tábor z počátku 19. stol. Proto na začátku spádu na Rozkoši bylo umístěno kamenné brzdné znamení. Byla to výstraha pro formany, aby své vozy podložili brzdným klínem, tzv. čubou a současně, aby postilioni poštovních dostavníků troubením upozorňovali protijedoucí na nebezpečí. Kamenné brzdné znamení vzalo za své v květnových dnech 1945. To také zažil Rozkošák nejvíce havárií. Nejdříve, aby byl znemožněn přístup a průjezd sovětské armádě, nahnala německá policie občany města na stavbu nejrůznějších zátarasů právě na Rozkošský kopec. O několik dnů později se pak tudy ve zmatku a chaosu pokoušely projet kolony německé armády v úprku na západ. Škarpy byly plné havarovaných vojenských vozidel, mrtvých koní a raněných vojáků. Neštěstí přineslo ale štěstí a záchranu desítkám terezínských vězňů. Vraceli se domů nakaženi tyfem. V jedné havarované vojenské sanitce nalezli humpolečtí lékaři tolik chybějící léky proti tyfu.Ukaž obec Rozkoš na mapě.