V lesoparku nedaleko židovského hřbitova je v louce pramen, u kterého prý podle pověsti skončí poslední válka zjednáním míru mezi třemi vladaři světa. Nezbývá, než si přát, aby se toto dávné proroctví brzy vyplnilo.
Byla podzimní noc a tma, že si chalupník, vracející se z Humpolce domů na Rozkoš, neviděl ani na špičku nosu. Kdyby tak byla lucerna, myslel si, když kráčel políčky za poplužním dvorem k židovskému hřbitovu a v tom najednou vidí, jak se od studánky pohybuje lucerna přímo k němu. Myslel si, že někdo jde také na Rozkoš, a tak slušně pozdravil a poděkoval za posvícení.
Odpovědi se však nedočkal, ale co, hlavně když bylo světlo. Lucerna mu svítila až na Rozkoš a najednou byla zase tma, chalupník zakopl a poroučel se k zemi. Sprostě zaklel a když se posbíral ze země, viděl světlo lucerny mířit po staré cestě k Orlíku.
Teprve teď si vzpomněl na vyprávění o lucerně, která létá od studánky na hrad. Pro jistotu poklekl a pomodlil se za bludné duše a od té doby kdykoliv kráčel kolem studánky, tak myslel na lucernu, ale už jí nikdy nespatřil.
Voda vytékající z trubky prameniště láká k napití, ale podle upozornění na tabulce u studánky je pitná pouze po převaření.
Zde hledá 
